Životopis
Sylvie Bodorová je významná česká hudební skladatelka, která studovala v Bratislavě (konzervatoř) v Brně (JAMU) a v Praze (HAMU). Seznámila se důkladně s novodobými technikami na stáži v Sieně (Franco Donatoni), Polsku a Amsterdamu (Ton de Leeuw). V devadesátých letech působila pedagogicky jako „visiting professor“ na univerzitě v Cincinnati a na dalších místech v USA. Patří k nejvyhledávanějším a nejhranějším českým autorům, její skladby se prosadily v zahraničí a v podání významných interpretů a orchestrů (Thomas Hampson, Gabriela Beňačková, Soňba Červená, Štefan Margita, Ivan Kusnjer, Elmira Darvarova, Wiener Virtuosen, Izraelská filharmonie aj.) reprezentují soudobou českou hudební kulturu na významných pódiích a festivalech.
Celosvětový ohlas získal například smyčcový kvartet ''Terezín Ghetto Requiem s barytonovým sólem (1998)'' – zněl na mnoha místech USA, ve Wigmore Hall, při oslavě „pádu zdi“ v Berlíně v Deutsche Oper, ve Warwicku, Coventry a jinde. Byl natočen i v USA (Christopheren Nomura). Pro festival Pražské jaro napsala Sylvie Bodorová celovečerní velmi úspěšné oratorium ''Juda Maccabeus'' (2002) a pro jubileum festivalu Smetanova Litomyšl zkomponovala další rozsáhlé oratorium ''Mojžíš'' (2008). Na objednávku Lucemburského velvyslanectví v Praze napsala v roce 2009 suitu Carmina lucemburgiana pro smyčce. V roce 2009 vytvořila projekt z oblasti balkánské a cikánské hudby JA RA LAJ pro tenoristu Štefana Margitu, housle, violu, klarinet, harfu, bicí a smyčce, který představuje osobitý pohled na oblast world music. Soubor Luxembourg Sinfonietta objednal v roce 2010 kompozici na texty Franze Kafky – Kafkas Träume. V posledních letech se Bodorová věnuje rozsáhlým symfonickým a vokálně symfonickým žánrům, pro Pražské symfoniky napsala v roce 2011 Symfonii č. 1 „Con le campane“, na objednávku Thomase Hampsona napsala cyklus „Lingua angelorum pro baryton a velký symfonický orchestr“ (2012), pro stejného pěvce a soubor Wiener Virtuosen upravila Dvořákovy Cigánské melodie (zazněly v premiéře v únoru 2013 v Muskvereinu) a v roce 2014 dokončila svoji první operu „Legenda o Kateřině z Redernu.“
Sylvie Bodorová je poučena důkladným školením v technikách tvorby dvacátého století, zejména důvěrnou znalostí polské školy, využívá ve své tvorbě spojení řady různorodých elementů, zejména tzv. heterofonie, klade důraz na témbrovou složku, typické je časté užívání balkánských rytmů a vůbec je pro její tvorbu charakteristická práce s parametrem témbru a metrorytmiky. V její tvorbě, která v posledním období inklinuje k neo-expresionismu, se objevují i různé typy modality – v horizontále i ve vertikále. Inspiruje se i oblastí romské (vlastní studium v terénu) nebo židovské hudby (studijní pobyt na kantorských školách v Izraeli). Nachází inspiraci i v soudobém přístupu k lidové (zejména východoevropské) hudbě, ale i k dalším segmentům soudobé hudby. V roce 1996 založila Sylvie Bodorová spolu s Lubošem Fišerem, Zdeňkem Lukášem a Otmarem Máchou tvůrčí skupinu ''Quattro'', v současné době působí v dozorčí radě OSA.